ANO, pane ministře…

Život a zdraví tisíců lidí v obcích ležících na trase silnice I/3 (Olbramovice, Miličín aj.) ohrožují denně desítky tisíc osobních a nákladních automobilů. Přes 25 let tato silnice nevyhovuje takto intenzivnímu provozu. Ale nejde jen o tuto silnici. Na většině území dotyčného regionu obce potřebují lepší dostupnost do blízkých i vzdálených měst, rozvinutější veřejnou dopravu, kvalitnější a bezpečnější silnice. Avšak při zachování prostupnosti krajiny a bez masivního nárůstu tranzitu, který má přilákat uvažovaná dálnice. Lidé jsou právem naštvaní kvůli neustálému oddalování řešení problémů, které je skutečně trápí. Ministerstvo dopravy, ŘSD mají pro ně po dlouhá léta jen jediné řešení: pohádku „O spásonosné dálnici, jejích zlých odpůrcích a moudrých stavitelích“. A vlastně také ještě líbivé obrázky na webu Spolku pro výstavbu D3.

V interview ČT 24 s ministrem dopravy Danem Ťokem ministr zdůvodňuje, proč není středočeská D3 postavená. Prý to blokuje nemnoho lidí, kterým „…vadí rušná silnice u jejich domu a tak si ve třech založí občanské sdružení…“ Zároveň také jinými slovy říká: „Upravme si pravidla hry (legislativu) tak, abychom vyhráli. Nezajímají nás názory odborníků, správních orgánů, které mají dotčenou problematiku na starost, stanoviska obcí ani veřejnost.“

Stále se při tom uhýbá před jasnou poptávkou a potřebami obcí: místo semaforu, nadjezdu či obchvatu obce, bude jednou za  kopci „až na prší a uschne“ postavena  úžasná dálnice pro tranzit.

Postup Ministerstva dopravy (což ovšem nelze jednoduše připsat současnému ministru) ignoruje výsledky EIA, připomínky odborných/správních institucí, měst, obcí i veřejnosti. Prostě to uděláme – ať se vám to líbí nebo ne, a když tomu brání zákony a další pravidla hry, tak je prostě změníme, zrušíme či obejdeme. Aneb, jak pravil pan Putin: my máme svůj způsob demokracie.

Nejde jen o dálnici. Jde o to, zda politici reflektují a respektují odlišné názory (přičemž vhodného řešení může být dosaženo právě na průsečíků různých pohledů), nebo zda jen slepě prosazují své.  Dále jde o zachování účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech – v případech, které se jí jasně týkají. A jde také o postupné „utahování šroubů“, o uplatňování totalitních praktik v rozhodování o veřejném prostoru a o přisvojování si tzv. veřejného zájmu.