Co pro to děláme! (komentář z obce Tisem)

V posledních letech slyšíme téměř denně o tom, že klesají zásoby podzemních vod a co s tím dělat. Hloubají vědci, inženýři, ochránci životního prostředí a přitom odpověď je přímo na očích.
Co je příčinou, že dochází k úbytku zásob pitné vody? Odpověď je jasná. Příčinou je to, že tisíce hektarů kvalitní propustné půdy je za poslední dobu pokryta betonem a asfaltem, který dešťovou vodu samozřejmě pod povrch nepropustí a navíc je pod betonem a asfaltem v mnoha případech ještě položena izolace.

Podívejme se sami kde se tak děje! Jsou to nové dálnice, průmyslová centra kterými se chlubíme, ale za která bychom se měli stydět, protože pod nimi je orná půda, která nás má živit. Jsou to podél dálnic obrovské prodejní, skladové a jiné stavby, které zabírají další ornou půdu, kterou opět přikryje beton, jsou to mega prodejny a prodejní centra vesměs patřící cizím firmám, které mají rozum a neničí si svou zem jako my.

Porušují se zákony a směrnice a nic se neděje. Porušuje se směrnice Evropského parlamentu a rady č, 2006/118/ES, porušuje se zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a v neposlední řadě jsem zvědav, jak si se svým Programovým prohlášením poradí například Rada Středočeského kraje zejména v oblasti ochrany vod a životního prostředí vůbec.

Druhá často opakovaná otázka je omezování emisí a opatření proti jejich zvyšování. Jsme jedni z prvních kdo hlásá obrovskou podporu Kjótskému protokolu a dalším opatřením a skutečně se snažíme něco dělat. Z druhé strany ovšem budujeme další a další dálnice a čím je více dálnic tím je více aut, zejména kamionů kteří po nich jezdí a tím je produkováno více emisí. Dokud se nepodaří část a to podstatnou část dopravy převést na železnici nikdy nebude dálnic a silnic dost a jejich stavby pokryjí další tisíce hektarů půdy a neznám případ, že by na betonu či asfaltu rostly brambory či obilí.

Při takovémto přístupu k přírodě nás může zachránit jen to, že budou vyčerpány světové zásoby ropy, nebo, že lidstvo konečně dostane rozum a bude myslet dopředu.

Miroslav Hruška, Tisem