Potřebujeme dálnici postavenou ZA KAŽDOU CENU?

(Text byl publikovaný v Sedlčanském kraji 14. 2. 2018, upraveno – zveřejněno se souhlasem autora)

Jsem přesvědčený, že racionální ekonomie i ekologie, chápány v pravém slova smyslu v protikladu nejsou. Ekonomie pojednává o hospodaření společnosti, ekologie o hospodaření přírody (včetně člověka). Obě vědy se vztahují ke kvalitě systémů, vztahů, hospodárnosti. Žijeme na planetě s konečnou velikostí a s omezenou nabídkou zdrojů.

Z ekonomického hlediska Středočeská dálnice D3 bohužel nabízí jen nejisté a nedoložené přínosy, avšak jistá rizika a obrovské náklady. Z části je to způsobené nekvalitní přípravou projektu a z části jeho zastaralostí (začleněn do státní dopravní koncepce v roce 1986, kdy neexistovala D4, byla jiná situace v území, jiné ekonomické a environmentální okolnosti). Chápu, že v oblasti, kde je po dlouhá léta u lidí systematicky budováno povědomí o blahodárné dálnici to zní kontroverzně. Jenže stokrát opakovaná nepravda se pravdou nestane, a pokud sobě, našemu regionu i jeho budoucím obyvatelům nechceme ublížit, je nutné smysl dálnice podrobně revidovat a ne slepě trvat na něčem, co mohlo být užitečné před 30 lety.

Sedlčansko rozhodně není ekonomicky či sociálně vyloučená lokalita a není dopravně izolované. Ne všichni obyvatelé si zde stěžují na špatné pracovní příležitosti, ne každý touží cestovat daleko za prací a je pro něj výhodnější žít svůj život tak, aby nemusel. Možná méně výdělku, avšak nižší životní náklady, více životního času, méně stresu apod. Samotné Sedlčany mají bezesporu dobrou sídelní strukturu, železniční i autobusovou dopravu, drobné podnikání, průmysl, služby, kvalitní školství a zdravotnictví, živou kulturu atd. Ovšem, že vždy bude co zlepšovat. Řešením však nemůže být podpora odlivu aktivních lidí za prací do pražské aglomerace, nýbrž zlepšení situace zde. Sedlčany mají vlastnosti a předpoklady regionálního centra a soběstačného autonomního města. To je mimořádná hodnota, a jsem přesvědčený, že s ev.  připojením na dálniční síť by o tuto pozici přišly.

Nejsem takový romantik, abych se spoléhal na ekonomickou teorii 90. let minulého století. Ponořili jsme se s dalšími kolegy na několik let do studia projektu D3, vč. EIA, odborných posudků aj. A nestačili jsme se divit. Středočeská D3 se bohužel už od počátku nechová jako tepna ekonomiky, jak by ji mnozí rádi měli, ale spíše jako černá díra.

Dálnice přináší výhody hlavně pro dodavatelské firmy projektu, obchodní řetězce a firmy navázané na logistiku, ne pro místní lidi. A tyto firmy nevznikají proto, aby zvyšovaly zaměstnanost, nýbrž zisk. Externí náklady (znečištění, hluk, nutnost zdravotní péče, zkrácení délky života, znehodnocení zdrojů, změny sociálních vazeb aj.) by naopak nesli místní obyvatelé, nikoliv jejich původci. Středočeská D3 nemá zajištěny zdroje financování a tak Ministerstvo dopravy nyní jedná o jejím financování ze soukromých zdrojů v tzv. PPP projektu, ačkoliv se to v ČR již dříve neosvědčilo. Evropská unie už tento projekt velmi pravděpodobně financovat nebude, ale je docela možné, že by dálnici financovala např. Čína. Co víc: k této obrovské investici (zhruba 60 miliard Kč, 1 miliarda Kč/1 km) neexistuje objektivní analýza nákladů a přínosů (CBA, MSA či CEA analýza)!

Dálnice by nám snad Prahu skutečně přiblížila, jenže do ní se autem prakticky nedostaneme – D3 má být napojena u Jesenice a kapacitně odpovídající pokračující spojení s městem chybí. A proč taky jezdit autem tam, kde nezaparkujete, neprojedete… zcela jistě bude pokračovat trend vytěsňování aut z vnitřní Prahy a posilování integrované příměstské dopravy. Hlavní město směřuje po vzoru dalších metropolí k multimodální dopravě a navrácení části veřejného prostoru lidem, na místo parkujícím, jedoucím či v zácpě stojícím autům. Je to ekonomické, je to ekologické, méně to ničí infrastrukturu, budovy i lidské zdraví. Doprava není jediný veřejný zájem, tak jakým právem je dálnice nadřazována lidskému zdraví, vlastnickému právu, právu na kvalitní životní prostředí?

Studie ze západní Evropy dokládají, že zrychlení a navýšení kapacity dopravy zvyšuje její atraktivitu a celkový objem. Jinými slovy: s dálnicí přijede víc aut, budou jezdit rychleji a dojíždět do vzdálenějších cílů – ušetřený čas lidé obvykle stráví opět dopravou. 60 – 90 % přidané kapacity se podle pozorování zaplní do 5 let. Dále výzkumy ukazují, že k hospodářskému rozvoji nejsou dálnice nezbytné a v žádném případě ho samy o sobě nezaručují.

Domnívám se, že lidé chtějí především prožít kvalitní poklidný život, a to se dá i bez středočeské dálnice D3, pokud budou realizována ostatní zlepšující opatření (zlepšení páteřních cest, obchvaty obcí, moderní veřejná doprava, nákladní doprava zpět na železnici aj.).

Roman Andres

About the author

Roman Andres

View all posts