Vrtěti ministrem. Dál nic.

 

Premiér Babiš vrtí svými ministry dopravy a jeho klamavá reklama na dálnice nás všechny může přijít velmi draho. Vize České republiky jako křižovatky dálnic, velkého parkoviště a logistického skladu pro kamionové dopravce a nadnárodní korporace se nám nezdá příliš lákavá. Ministerstvo dopravy přece nemůže zůstat nadále jen ministerstvem dálnic a klientelismu.

Slogany táhnou: „Urychlení výstavby dálnic.“ Ovšemže vyjmutí stavební a dopravní lobby z pravidel hry, tj. odborného dohledu a potřebné zákonné regulace, dává tomuto výnosnému byznysu konkurenční výhodu v soutěži o peníze státní kasy. Potřeba dopravy je však už z podstaty odvozená. Jen málokdo je ve skutečnosti zastáncem hesla „cesta je cíl“.

Mimo cestovatelů a hobby motoristů je čas strávený v dopravě (a to jakkoli dlouhý) pro většinu lidí ztracený životní čas, jejž platí jako cenu za lepší výdělek či atraktivně strávený čas na jiném místě. Podle studií z Německa je osobní automobil v činnosti v průměru 1 hodinu denně – po zbytek času zabírá prostor.

Ukazuje se, že s automobilovou dopravou je to jako s drogami – stále větší dávky, stále horší kondice narkomana. Veřejnost je masírována denně ze všech stran reklamou na automobily a na konzumaci všemožných doplňků a služeb s nimi spojených, a také reklamou politických stran, které místo toho, aby sloužily veřejnému blahu, slouží makroekonomickým zájmům a zisku koncernů.

Chceme, aby naše země byla rekordmanem ve výrobě automobilů na úkor všech ostatních oblastí?

Proč stát pokračuje v realizaci historických plánů výstavby dálnic za každou cenu?

V čem by měla být pro území a jeho obyvatele intenzivní výstavba dobrá, když aktuální potřeby jeho území a obyvatel jsou jiné?